Jericho Kabuki (1.kap-2.čast)

13. 12. 2008 | † 18. 12. 2008 | kód autora: ox3

1. Kapitola – 2. Část První den v řadách hradních stráží

Druhý den se Roland probudil. "Co to je?", divil se. "Konečně, tobě to teda trvá, než se zotavíš.", řekl otráveným hlasem Kabuki. "Co? Co tu děláš?", udiveně vykřikl Roland. "No jestli sis nevšimnul, tak jsem tě porazil a kapitánka mě přijala mezi hradní stráže. Hnedka potom, co jsi omdlel, jsem dostal první úkol." "A co? Ses přišel vychloubat?", řekl uraženě Roland. "Ne, bohužel. Ten úkol se týká tebe, troubo. Mám ti vyřídit, že jsi taky přijatý. Jo, a abych nezapomněl tak ty dva další chlápci, co tam s námi byli dostali nářez od kapitánky. Podle všeho se jim nelíbilo, že je nepřijala a tak jí napadli. Chvíli po tom, co dostali nakládačku, je našel pod-kapitán a vyhodil je ze sídla.", podotkl Jericho. "Zajímavý, tak a co budeme dělat?", zeptal se Roland. "Netuším, ale asi bychom se měli nahlásit u kapitánky." "Dobrý postřeh, tak já se obleču a jdu." "To teda ne.", řekla naštvaná žena v bílém plášti. "Já se tady o tebe starám celý den a ty si teďka někam půjdeš? V takovémto stavu? Nikam, nejdeš." "Jo tohle je léčitelka, která tě zachránila, moc milá. Jmenuje se Laura. No tak až budeš moct, tak mě někde najdi, zeptám se kapitánky, co a jak, hm.", řekl Jericho a vydal se ke kapitánce.

"Kapitánko Yamato. Tady je Jericho Kabuki.", zaklepal na dveře. "Vstup.", odpověděla. "Co potřebuješ, Jericho?", koukla na Kabukiho. "Roland se už probudil a tak jsem mu vyřídil, co jste mi řekla a teď nevím, co mám dělat, co mám na starosti a tak." "Nahlásíš se u pod-kapitána. Dá ti výzbroj a zbraně. Potom tě přidělí k někomu do týmu, nejspíš budeš v týmu s Rolandem. Jakmile budete mít tým, bude vás pod-kapitán zásobovat úkoly. To je vše, hm.", odvrátila pohled od Jericha a začala zase číst listiny. "Ano, madam.", otočil se a šel k východu. "Jo, a abych nezapomněla, tvůj boj byl dobrý, možná si tě vyberu na misi.", řekla povzbudivě.

Kabuki uviděl pod-kapitána, jak se baví se strážným u skladu zbraní, tak se za ním vydal. "Pod-kapitáne, hlásím se do služby. Kapitánka mi řekla, že mám dostat výzbroj a zbraň." "O, ahoj Kabuki. Jo jasně. Strážný dej mu ty věci.", řekl pod-kapitán a odešel. "Takže, co budeš chtít. Mám tu dva druhy brnění, které ti můžu dát. Buď lehký, nebo těžký." "Jo tak já bych si vzal to lehký brnění." "Dobře, tady je.", podal Kabukimu brnění. "A zbraň si vyber sám. Klidně si vezmi meč a nějaké dýky, jestli chceš.", poradil strážný. "Jo dík za radu, ale já už mám vyhlídnutou tu katanu, jak jsem s ní bojova...

...." "Dobře, jak chceš, tady jí máš. Je jako nová, po boji jí kapitánka nechala opravit u našeho kováře.", podal mu katanu. "Vážně? Tak to je dobře, při boji jsem jí dal dost zabrat. Tak čau a díky."

"Hej ty s tou katanou.", zařval na Jericha muž sedící u arény. "Co je?" "Nechceš jít se mnou trénovat boj do arény?" "Klidně, stejně teď mám čas. A jak se jmenuješ?", zeptal se Jericho. "Já jsem Grom, jeden z nejlepších válečníků mezi hradními strážemi." "Fakt? Já jsem Jericho Kabuki. Tak pojďme.", řekl a namířil si to k aréně.

"Tak, jak si to představuješ, Grome?" "Normálka, budeme bojovat živě, ale tak abychom si neublížili. Jinak je všechno povolený.", skončil rozhovor a tasil zbraň proti Kabukimu. Ten vytasil svou katanu a začal s Gromem trénovat.

Mezitím si na ošetřovně začal Roland povídat s Laurou. "Promiň za to předtím.", omluvil se Roland Lauře. "To je v pořádku.", usmála se na něj. "Celý život se snažím něco dokázat, ale vždycky mě v tom někdo zastavil. Nyní, když se mi podařilo dostat se mezi hradní stráže jsem upoután na tohle lůžko a musím se koukat na všechny ostatní, jak jsou v pořádku a mohou plnit rozkazy. Nechci být jenom přítěží." "Proč to takhle bereš? Když ses dostal mezi hradní stráže, tak jsme tu všichni, jako bratři a sestry. Nikdo tě nebere, jako přítěž. Bojoval jsi tvrdě o přijmutí mezi stráže a tak není divu, že jsi byl zraněn. Prostě si odpočiň a nemysli na takovéhle blbosti. Brzo budeš v pořádku a budeš moct jít s tvým přítelem na nějakou misi.", snažila se povzbudit zamračeného Rolanda.

o pár hodin déle

"Byl to dobrý trénink, Grome.", zasunul Jericho svou katanu do pochvy na zádech. "Jo, rozhodně si to zopakujme, jsi dost dobrý.", řekl zadýchaný Grom a vydal se směrem do jídelny. Jericho si na chvíli sedl a přemýšlel. V tom do arény skočil Roland v plné zbroji. "Tak jsi konečně v pořádku?" "Jo, Laura mě už pustila." "Tak Laura jo?", zasmál se Kabuki. "Je to kamarádka.", ohradil se Roland. "No dyť jsem nic neřekl.", smál se dál. "Tak co budeme dělat?", ptal se Roland. "Dneska máme volno a stejně už se stmívá, tak si akorát zajdeme za pod-kapitánem a zjistíme, co máme na zítřek za práci.", navrhl Kabuki. "Jo, to je dobrý nápad.", souhlasil Roland a tak se šli za pod-kapitánem Robertem.

"Pod-kapitáne.", zavolali na pod-kapitána Roland s Jerichem. "Ano, co potřebujete?" "Kapitánka nás za vámi poslala. Máte určit tým, do kterého budeme patřit a taky nám dát nějakou práci.", odpověděl Jericho. "Jo, už jsem o tom přemýšlel. V týmu budete vy dva a budete patřit k 5. divize hradních stráží. Zítra se koná v našem městě turnaj šlechticů a vy tam budete společně s ostatními týmy udržovat pořádek. To je vše. Zítra vás budu čekat před polednem u vchodu do arény." "Ano, pod-kapitáne.", odpověděli a odešli.

"Teď se jdu najíst. Jdeš taky?", zeptal se Roland Kabukiho. "Jo, jak to že víš, kde je tu jídelna?", podivil se Jericho. "Laura.", odpověděl Roland. "Co? Vy jste spolu už byly na jídle? To si ze mě děláš legraci ne? A víš, kde máme pokoje?", nadšeně pronesl Kabuki. "Jo ty mi taky ukazovala.", klidným hlasem odpověděl Roland. "To není možný, já ti dám takovou nakládačku a ty na ošetřovně ještě sbalíš léčitelku.", smál se Kabuki. "Nech toho, jo? Já jsem jí nesbalil. Jsme jen kamarádi." "Jo? Tak když to říkáš ty.", chytl další záchvat smíchu.

 

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky literatura

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.